Život po studiu v zahraničí

Tenhle článek jsem chtěl napsat už delší dobu. Poslední kapkou a momentem, který mi dodal inspiraci, abych se k tomu rozhoupal byla otázka Lukáše Kerharta, při přednášce na Study Abroad Fair (Veletrhu Studia v Zahraničí). Zeptal se, kdo z publika už v životě žil rok nebo déle někde v zahraničí. Zvedla se jediná ruka. Moje. To ale ještě nebyla ta otázka. Ta přišla až potom. Lukáš se mě totiž zeptal: „A jak tě to změnilo?“. To jsem nečekal a navíc jsem honem rychle měl vymyslet nějakou odpověď. Vypadlo ze mě jenom: „No, organizuju tuhle akci!“ a začal jsem se tomu smát.

Kam asi pojedou studovat tihle?
Kam asi pojedou studovat tihle?

Ta odpověď mě samotného trochu překvapila a tím víc, čím víc jsem se nad ní poté zamyslel. Občas mi někdo řekl, že jsem se změnil, ale sám jsem to moc nevnímal a nepřemýšlel nad tím. Vždycky jsem se orientoval spíš na budoucnost – ta se dá na rozdíl od minulosti ovlivnit. Minulost už změnit nemůžeme, i když bychom někdy moc chtěli. Můžeme se z ní však poučit. O tom ale tenhle článek není.

Jak to celé začalo

Tak a teď pěkně od začátku. Na podzim roku 2014 (uff, to už je pěkně dlouho), v době, kdy jsem dělal tři práce na part time, studoval dvě školy a snažil se stíhat sociální život, jíst a spát, jsem tak nějak cítil, že potřebuju trochu pauzu, dovolenou. Shodou okolností se na Facebookové stránce zahraničních výjezdů pro studenty ČVUT objevila informace o vypsaném mimořádném kolu výběrového řízení na další semestr. Studium v zahraničí bylo něco, o čem už jsem taky dříve přemýšlel, ale vždycky jsem si řekl, že to zrovna kvůli něčemu nejde, že třeba za rok, dva…

Long story short, uvědomil jsem si, že lepší už to nebude a šel do toho. Podpořili mě v práci i doma, výběrkem jsem prošel a dostal jsem se na výjezd na jeden semestr na Taiwan. Wait what? Jeden semestr, to přece není rok! Ok, už pár týdnů po odletu jsem cítil, že semestr je celkem málo a rád bych byl pryč déle. Díky ochotě rektorátu ČVUT se mi podařilo zařídit další studijní stáž na další semestr a přes prázdniny pocestovat po Asii a Austrálii. Ohromně mě v tom podpořil táta, bez kterého bych jel tak maximálně na Sázavu pod stan, takže mu patří moje obrovské díky!

Kde jinde psát úkoly do školy, než u moře, že?
Kde jinde psát úkoly do školy, než u moře, že?

O tom co se dělo ten rok, když jsem byl pryč už jsem tu nejenom já napsal spoustu článků, takže popojedem k tomu, co tu ještě chybí.

Zpátky doma

Rok se sešel s rokem a já byl zase v Praze na Ruzyni. Akorát jsem místo na departures stál na arrivals, místo terminálu 2 jsem byl na terminálu 1, protože jsem právě přiletěl z Moskvy a měl jsem trochu jiný sestřih, než když jsem odlétal.

Radost po příletu zpátky domu
Radost po příletu zpátky domu

Prvních pár dní zpátky v Čechách bylo celkem crazy. Skoro všichni tu mluvili česky, byli bílí (jakože white face) a všude byla hrozná zima. Když jsem se trošičku aklimatizoval, začal jsem se pomalu vracet do klasického Pražského lehce rutinního života a obnovil jsem pravidelnou návštěvu vzdělávacích institucí, kde jsem byl zapsán jako student. Na ČVUT mi toho ke konci bakalářského studia nechybělo moc – jeden předmět a bakalářka. Na UK toho času není moc potřeba už tradičně… Měl jsem tedy poměrně dost volného času.

Začátky v ISC

A co s ním, že? Trochu mi začala chybět mezinárodní komunita a tak jsem začal hledat, kde a jak bych si to mohl kompenzovat. Poměrně rychle jsem narazil na International Student Club CTU in Prague (zkráceně ISC), o kterém jsem toho dřív moc nevěděl, ale zjistil jsem, že někteří z mých přátel jsou členy. Navštívil jsem pár akcí, které ISC pořádá (InteGREAT párty pro české a zahraniční studenty, Cafe Lingea, kde se mluví cizími jazyky, … ) a ISC Spirit mě tak nějak začal pohlcovat čím dál tím víc.

A tak jsem se přidal k týhle skvělý partě lidí
A tak jsem se přidal k týhle skvělý partě lidí

A pak už jsem se jenom vezl. Například jednou jsem dorazil na photo workshop, který ISC tradičně pořádá pro svoje členy a o chvíli později ze mě byl ISC fotograf. A po pár měsících photo coordinator a tenhle workshop jsem pořádal pro další generaci já.

Hlavní je tvářit se, že tomu vlastně rozumíte
Hlavní je tvářit se, že tomu vlastně rozumíte

Podobně jsem se dostal i k organizaci Study Abroad Fair – Veletrhu Studia v Zahraničí. Prostě jsem si řekl proč ne. A tak jsem po půl roce v ISC organizoval akci, která měla za cíl informovat a motivovat i ostatní studenty, aby jeli studovat někam do zahraničí – podobně jako já.

A můj pracovní život? Člověk přecijenom nějakou tu korunu potřebuje a pracovní zkušenost se taky hodí. Vzal jsem to poměrně zodpovědně, nastavil si kritéria a požadavky, které by moje budoucí zaměstnání mělo splňovat a šel na lov. Shodou okolností se tou dobou také konal veletrh iKariéra, který pořádá studentský spolek IAESTE. Tam jsem měl možnost potkat lidi z mnoha firem na jednom místě v krátkém čase. A jaké že byly vlastně ty moje požadavky a kritéria? No tak třeba jedním z hlavních bylo, že chci pracovat v mezinárodním týmu a každý den aktivně používat angličtinu. A tak teď pracuji jako bezpečnostní analytik v Accenture a každý den komunikuji s lidmi po celém světě.

Takže co teda?

Takže jak mě vlastně studium v zahraničí změnilo? Jsem otevřenější. Nejenom dalším lidem a nápadům, ale i vlastním emocím a myšlenkám. O věcech víc přemýšlím. Mám vyšší cíle. U věcí, které by mi dříve přišly složité nebo nemožné dnes už spíš rovnou přemýšlím, jak by se daly udělat. A už zase nemám žádný volný čas 😀

Michael Hartman
Follow me

Michael Hartman

Michael strávil rok v Asii, kde si zamiloval cestování a poznávání nových kultur. Momentálně se snaží vrátit ke svému normálnímu životu, přičemž přemýšlí jakou zemi navštíví příště a na jaké to bude motorce.
Michael Hartman
Follow me