Jak se dostal surfing do Vietnamu

Aneb co dělali američtí vojáci ve Vietnamu, když zrovna nedostávali na prdel od Viet Congu.

Před odletem do Vietnamu jsem se snažil zjistit jestli se mi ještě podaří chytit nějakou tu vlnu před návratem do Prahy. Oblíbená aplikace MagicSeaWeed mi poradila, že pár spotů ve Vietnamu je a to hlavně v okolí městečka Da Nang. Takže když jsme s klukama zrovna pobývali v Hội An, vyrazili jsme i za nepřízně počasí omrknout situaci.

První otázka dne byla samozřejmě kde půjčit prkna. Jelikož surfing ve Vietnamu není zas takový mainstream a sezóna kromě období tajfunů tu prakticky není, sehnat to správné vybavení není zas tak lehká záležitost. Tuto komplikaci hnedka vyřešil TripAdvisor, který nás odkázal na restauraci fungující také jako půjčovna.

   
Tento podnik můžeme, ne – musíme jen a pouze doporučit! Nejen že si můžete půjčit surfy za 100 korun na den, ale pokud máte hlad určitě si dejte místní hamburger. Ten totiž připravuje místní profesionálka, která neměla za učitele nikoho jiného, než samotné americké vojáky.

Samotné surfování zas takový odvar nebylo. Nejen že vlny byly spíš žádné než malé, ale ještě byla zima a pršelo. Korunku tomu všemu nasadil Honza, když ho smetla vlna a celkem zblízka si prohlédl písečné dno. Posuďte podle fotek sami, zda Honzovi chutnalo.

   
Za mě a snad i za kluky ale super zážitek! Jsem rád, že jsme se nenechali odradit a nezůstali zalezlí někde v hospodě. To by se pak ten článek psal o dost hůř. Surfování ve Vietnamu se ale vyplatí jen za ojedinělých podmínek.

  
Nedá mi to a musím ještě na závěr zmínit opravdu inspirativní příběh, který nám vyprávěla majitelka půjčovny Tam. Evidentně vyrůstání s Američany mělo svůj efekt, takže hnedka po válce začala Tam podnikat ve velkém. Nejen že vařila burgery o 106, ale také podporovala ranné backpackery tím, že je nechávala načerno přespávat v jejích podnicích zcela zdarma. To že do dnes nemá Tam šanci dostat povolenku, aby mohla vycestovat z Vietnamu je již jiná pohádka. Nejvíc se mi ale líbila tradice nedělní párty na lodi, kdy se nakoupily zásoby jídla a pití (hlavně piva) a půjčila se loď. No a pak se jelo na celý den pařit na tajný ostrov kousek od pevniny. Fajn je fakt, že je Tam dodneška v kontaktu se spoustou lidí, co znala z dřívějška a třeba právě ti američtí vojáci jí koupili surfy, které jsme si mohli půjčit. Škoda jen že jsme nemohli zavítat o pár desítek let dříve, protože tu nedělní párty bych si určitě nenechal ujít!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..